Brno-Líšeň

Brno-Líšeň je městská část na severovýchodním okraji statutárního města Brna. Je tvořena městskou čtvrtí Líšeň (německy Lösch), původně samostatným městysem, který byl k Brnu připojen v roce 1944. Její katastrální území má rozlohu 15,71 km². Samosprávná městská část vznikla 24. listopadu 1990. Žije zde přes 26 000 obyvatel. Čtvrť lze rozdělit na starou Líšeň (původní zástavba vesnického charakteru) a novou Líšeň (sídliště vybudované v 80. letech 20. století). Pro účely senátních voleb je území městské části Brno-Líšeň zařazeno do volebního obvodu číslo 58.

Název

Název Líšeň, v nejstarší podobě Leschzen, se odvozuje od přídavného jména líščen, tedy lískový, staročesky leščeny, ve významu též lískový háj nebo porost, hrad v lískoví apod. Německé tvary názvu jsou Lesch, nověji Lösch.

Samostatná Líšeň

Území Líšně bylo osídleno již v pravěku. Na lokalitě Staré Zámky, nacházející se na ostrohu Říčky severovýchodně od nynější Líšně, bylo archeologickými nálezy doloženo osídlení slovanskými kmeny, které tam přetrvalo až do 12. století. Následně se sídliště přesunulo do současné lokality.

Líšeň je poprvé v pramenech zmiňována k roku 1261, kdy byla Smilem ze Střílek darována cisterciáckému klášteru ve Vizovicích. Jde však o falzum z poloviny 14. století. První spolehlivý doklad je z roku 1306, kdy je zmiňován zdejší filiální kostel. Po zániku vizovického kláštera koncem 15. století připadla do světského držení a v roce 1520 vzniklo samostatné líšeňské panství. V roce 1558 byla povýšena na městečko a obdržela pečeť a znak. Mezi často se střídající majitele líšeňského panství patřili páni z Budče, Pergarové z Pergu, Libštejnští z Kolovrat a další. Roku 1714 od Libštejnských zakoupil panství Jan Kryštof z Freyenfelsu, který nechal vybudovat nový barokní zámek. Po vymření Freyenfelsů zdědili panství Belcrediové, kteří jej drželi až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848.

Rozvoj převážně zemědělské Líšně v 19. století brzdilo nedostatečné komunikační spojení s Brnem. Teprve v roce 1905 vznikla místní dráha Brno–Líšeň. Počátkem 20. století začal velký stavební rozmach městečka, který vyvrcholil za první republiky. Ve 20. letech došlo k elektrifikaci městečka, roku 1934 zřízena kanalizace hlavních ulic, vznikaly novostavby veřejných budov. Během druhé světové války byla na líšeňský velkostatek Belcrediů uvalena nucená správa. Koncem války Líšeň značně utrpěla spojeneckým bombardováním.

Připojení k Brnu

Moderní městská část Brno-Líšeň zahrnuje vedle velké většiny původního katastru bývalého městyse Líšně také některé okrajové části původních katastrů Židenic a Horákova.

K Brnu byla Líšeň (v původních hranicích) připojena 1. ledna 1944,[4] původně židenické části moderního katastru Líšně, zahrnující i okrajovou západní část dnešního sídliště Nová Líšeň, však byly k Brnu připojeny již 16. dubna 1919. Po druhé světové válce zde byl ustaven revoluční MNV Líšeň, který do roku 1946 spravoval celé tehdejší katastrální území Líšeň. Tehdy židenické pozemky dnešní městské části spravoval revoluční MNV Židenice. Ještě v letech 1947-1949 bylo celé tehdejší katastrální území Líšeň spravováno jako jeden městský obvod Brna - Brno X, přičemž tehdy židenické pozemky i nadále spravovala obvodní rada v Židenicích. Od 1. října 1949 do roku 1971 pak bylo dnešní území městské části Brno-Líšeň vždy součástí dvou brněnských městských obvodů: jeden se sídlem v Židenicích, či později jinde (postupně městské obvody Brno IX, Brno VI, Brno VI-Židenice a Brno IV.), spravoval tehdy židenické pozemky a líšeňský areál Malé Klajdovky; zatímco druhý, se sídlem v Líšni (postupně Brno XII, Brno XII-Líšeň či prostě Líšeň), spravoval zbytek území moderní městské části Brno-Líšeň a dále též tehdy líšeňské pozemky sahající k severní straně silnice v dnešní Hviezdoslavově ulici na území moderní městské části Brno-Slatina. Naopak tehdy líšeňské pozemky od této silnice na jih, byly od roku 1949 také součástí mimolíšeňských obvodních národních výborů: nejprve do roku 1954 součást městského obvodu Brno X (neplést s obvodem Brno X z let 1947-1949!) a poté součást městských obvodů či částí se sídlem ve Slatině (postupně Brno XI, Brno XI-Slatina a Slatina)

Při radikální úpravě katastrálního členění Brna v rámci reambulace, provedené koncem 60. let 20. století, získala Líšeň současnou jižní a jihozápadní hranici, a v okolí Bílé Hory a Malé Klajdovky i část současné západní hranice. Menší jižní část původního líšeňského katastru byla tehdy připojena ke Slatině, zahrádky na severovýchodním svahu Bílé hory zase k Židenicím, naopak k Líšni byly připojeny některé okrajové části židenického katastru - malé území západně od Stránské skály, či pozemky přiléhající k severnímu svahu Stránské skály. Došlo však tehdy i k nevýrazné úpravě hranice podél staré silnice z Ochozi u Brna. Přibližně ve stejné době došlo i k úpravě katastrální hranice s Horákovem a Podolím. Další změna hranice Líšně, v rámci Brna, následovala roku 1979, kdy Líšeň získala své současné hranice - tehdy některé domy právě vybudovaného panelového sídliště Nová Líšeň přesáhly na tehdejší katastr Židenic a z praktických důvodů bylo proto rozhodnuto posunout západní hranici Líšně, na úkor Židenic, tak že nová hranice kopírovala západní okraj nové silnice v Jedovnické ulici. 26. listopadu 1971[5] pak městská část Líšeň získala název Brno XII. Líšeň (od 1. května 1972[6] změněno na Brno-Líšeň) a zároveň byly hranice území pod správou zdejšího MNV dány do souladu s katastrálními hranicemi Líšně z konce 60. let. K 1. prosinci 1975[7] byl v Líšni zrušen Místní národní výbor a celý katastr Líšně pak byl až do roku 1990 součástí tehdejšího městského obvodu Brno IV.

  • Pamětihodnosti
  • Školství
  • Doprava
  • Dominantou staré Líšně je zámek Belcrediů, nacházející se v jejím centru, východně od náměstí. Trojkřídlý jednopatrový barokní zámek vznikl po roce 1714 přestavbou starší renesanční tvrze, na počátku 19. století prošel klasicistní úpravou. Jižně od zámku se rozkládá krajinářský park, založený v roce 1727 jako barokní zahrada francouzského typu.

    Na návrší severovýchodně od centra staré Líšně, na místě zvaném Kostelíček, stojí kaplí Panny Marie Pomocnice. Kaple byla postavena na počest zázraku, který se údajně stal na kopci nad starou Líšní: Slepý syn místní kněžny prý na tomto místě přišel opět ke zraku, kněžna zde proto nechala postavit kapličku.

    K dalším památkám Líšně patří kostel Sv. Jiljí na náměstí Karla IV, postavený brněnským stavitelem Františkem Benediktem Klíčníkem.

  • V Líšni se nachází 7 základních škol v ulicích Horníkova, Holzova, Pohankova (detašované pracoviště školy na Holzově ulici), Masarova, Novolíšeňská a soukromá Křesťanská ZŠ a MŠ Jana Husa také na Masarově ulici[8] a ZŠ Akademia na Rašelinové ulici. Střední školy jsou tu tři: Gymnázium Akademia na Rašelinové ulici, SOŠ a SOU strojírenské a elektrotechnické na Trnkově ulici a Střední zdravotnická škola Evangelické akademie na Šimáčkově ulici. Na Trnkově ulici je také Základní umělecká škola Antonína Doležala.[9]

  • Líšeň je se zbytkem města propojena dvěma čtyřproudými silnicemi; po jejím severním okraji vede silnice II/373 Brno - Ochoz u Brna. Na jihu je napojena na Olomouckou radiálu.

    Od roku 1905 vedla do Líšně místní dráha z Černovic. V roce 1942, v souvislosti s připojením k Brnu, ji převzaly brněnské Dopravní podniky, trať byla elektrifikována a zdvojkolejněna, ovšem roku 1964 byla zkrácena jen na Stránskou skálu a úsek do Líšně byl opuštěn. Dnes je v prostoru bývalého nádraží muzeum MHD.

    Městská hromadná doprava v Líšni je tvořena sedmi denními (55, 58, 78, 82, 151, 202) a třemi nočními (N97, N98, N99) autobusovými linkami, dvěma trolejbusovými linkami (25, 26) a jednou linkou tramvaje (8). Tramvaj číslo 8 patří ke stěžejním a nejvytíženějším tramvajovým linkám v Brně, v Líšni je vedena Líšeňskou roklí a tvoří osu nové Líšně. Podzemní zastávka Jírova v Líšni je nejvýše položenou stanicí tramvaje v Brně. V letech 1998-2004 zde byla úvraťová konečná stanice, která se po dostavbě úseku Jírova – Mifkova (rovněž úvraťová konečná, jediná v Brně) posunula až na hranici staré Líšně. V plánu je obnova trati ze Stránské skály k muzeu dopravy v Líšni.

Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek.